Z mého pohledu nejsem velký cestovatel, ale zeptejte se maminky a ta vám řekne, že furt někde lítám a cestuju. Asi záleží na tom, koho se zeptáte. A jak jsem tak brouzdala po končinách blízkých i vzdálených, velice jsem si oblíbila krajinu, která se nachází na jihu naší země, přesněji Jižní Morava - Brno, Břeclav, Zlín.. tak tam někde. A víte proč..? Byla jsem na letní brigádě v Lednici a večer po práci jsme se jeli projet po okolí. Bylo léto, mně bylo nějakých 18 let a slunko nás objímalo naplno. Během jízdy do Valtic se mi pak naskytl jeden neuvěřitelný pohled. Krajina se rozevírala do stran, slunce hladilo posledními paprsky mírné svahy porostlé zkroucenou vinnou révou, na které se začaly objevovat plody toho roku. A pak můj pohled utkvěl na jednom poli. Bylo to v zatáčce a já zůstala s pusou pootevřenou. Slunečnice.. Byly všude. A pak jsem do toho pole vlezla a cítila se jako v ráji. Neuvěřitelný pocit, opravdu. Tak živě si moc svých vzpomínek nevybavuji a za tuhletu jsem moc ráda.
A tak se nedivte, že se tam moc ráda vracím a vždycky jihnu při vzpomínce na to léto, kdy jsem se poprvé setkala s vlídností a krásou toho kraje. Ráda se tam potkávám i s lidmi, které tam žijí, jsou totiž usměvavější a opálenější od slunka a je mi s nimi fajn. Z malého výletu do těch končin přinášímm pár obrázků, snad vdechnou alespoň kousek krásy i do vašich srdcí.
