Krásný úterní podvečer mě přivítala usměvavá dvojice. Oba plni očekávání nejen z 8-mi měsíčního bříška Verči, začátek byl pomalý a konec příliš rychlý. Bylo krásné počasí, které si teď už připomínám na jejich krásných fotkách :) Děkuji, bylo to velmi příjemné focení.
Čas někdy neuvěřitelně rychle utíká. Sotva se narodíte, už skoro umíte mluvit a chodit, najednou sedíte v lavici v první třídě a ještě jste nestihli odložit kačera a už se taháte za ruku se sousedovic Karlíkem. Copánky se změní v dredy, objeví se první tetování, první milování, první maturita, první vysoká, první manžel, první dítě,.. a najednou zjistíte, že ten život nějak rychle utekl.. Co naplat, časový spínač jsme sice už dávno vymysleli, ale ještě jsme nepřišli na to, jak ho zastavit. Asi to tak má být a jsem tomu ráda. A proč to celé vlastně píšu? Začínají se mi vdávat spolužačky, mají své první a druhé i třetí dítě, staví domy a plánují budoucnost.. Tak ať vám ta společná budoucnost vyjde, Luci :)
Dlouho jsem přemýšlela, co napíšu pro tyto dva lidi, které jsem potkala asi půl roku zpátky na svatebním veletrhu v Ostravě. Byli jedni z prvních, kteří mi řekli: “Viděli jsme Tvé fotky a chceme, aby jsi nám nafotila svatbu.” Je po svatbě, nádherné a uvolněné svatbě, kde jsem potkala usměvavé lidi, zažila spoustu radosti a lásky a hlavně mezi dvěmi lidmi, kteří se vydali na společnou cestu. Přeji jim z celého srdce, aby láska, která jim hoří v očích, nikdy nepřestala plápolat.
