TRIP: Sardinie - malý ráj na dosah

Jak už to tak bývá s mým cestováním, cestu na Sardinii jsem si taky "zasloužila" náhodou. Byla jsem oslovena kamarádkou Iren, která vede Fit Beleza Harmony v Karviné, zda bych neměla zájem s nimi letět na kurz jógy a nafotit ji reklamní a propagační materiál. Proč ne? Bude to krásný dárek k mým narozeninám. A opravdu byl.

Cestu jsme měli naplánovanou začátkem června 2013, kdy se oblast ještě nehemží turisty a slunko nepálí na plné obrátky, přesto je počasí stálé a velice příjemné. Já jsem víceméně jela tak trochu do neznáma, nečetla jsem brožurky a nezkoumala internet, nechala jsem se překvapit. Z toho, co se mi podařilo pochytit a vygooglit, jsem se dozvěděla, že Sardiňané jsou velice hrdí na svůj původ (skoro 6 století zde bylo Sardinské království) a v celkem 8-mi provinciích se kromě italštiny používá také sardinský jazyk a jeho dialekty, které se liší dle regionu. V každém z regionů jsou dialekty natolik rozdílné, že obyvatele ze severu často úplně nerozumí obyvatelům jižních regionů a naopak. Vystřídaly se zde mnohé kultury, které více či méně zanechaly stopy (včetně bunkrů z 2.sv. války). Ale jeden z největších důvodů, proč se lidé vydávají trávit dovolenou zde, jsou fantastické písečné pláže přístupné někdy autem, někdy jen lodí a nádherně blankytné moře, kterým vidíte na dno do několikametrové hloubky. Ne nadarmo je tento ostrov nazýván evropským karibikem. A proč nazývám Sardinii malým rájem na Zemi?
Nabízí jedny z nejkrásnějších pláží na světě, řadu zajímavých a impozantních historických památek, hory, přírodní faunu a flóru a skvělou italskou kuchyni, kterou si zamiluje každý gurmán. Počasí na Sardinii je v sezóně málokdy nepříznivé, což se potvrdilo i nám a kromě prvního dne, kdy jsme se večer museli přioblíct do mikin a bund kvůli nepříjemnému větru, se na nebi odráželo moře. Těžko říct, která modrá se mi líbila více. Tak pro to :)

1. den - odlet z Katowic do Cagliary, přejezd autem do kempu, ubytování

Přistáváme na letišti v hlavním městě Cagliari. Krajina ve vnitrozemí je rovná a suchá, teplota venku se
přibližuje k 30°C. Hory jsou zahaleny do mraků.

Cesta podél pobřeží skýtá pohled na ropné těžební věže.

V zálivech, kde je voda velmi prohřátá, lze občas zahlédnout i pelikány.

Krajina se směrem k Teuladě zvedá a do moře padají strmé útesy. Porosty křovin a trsy ostnatých
keřů jsme si prohlídli jednou velice z blízka :)

Kemp, ve kterém jsme bydleli Agriturismo Fenu, byl v suchém (skoro subtropickém podbnebí) oázou klidu a zelené trávy, která vyžadovala dvojitou zálivku každý den. Voda je zde považována za velké bohatství.

Chatky, které byly schované pod stromy, byly dostatečně komfortní na přespání i na relax po náročných a horkých dnech.

Mario, jedna z nezapomenutelných postav tohoto kempu. Bydlel zde celé léto a nám připravil jeden opravdu kulinářský zážitek.

2. den -  přechod přes hory s mapou v ruce, nekoupání v moři a večerní hostina

Druhý den jsme se po lekci jógy na písečné pláži rozhodli vydat do nedalekých hor, směrem k pláži. Nápad to byl skvělý, nějakou mapu jsme taky schrastili a dokonce jsme našli cestu. Začátek byl skvělý! Naše skupinka čítající celkem 3 odvážné lidi (já, Vojta a Petra) vyrazila okolo 10h se zásobou vody a jídla na celý den. Obdivovali jsme zdejší aleje oleandrů podél cest, zrající citróny na stromech, blankytnému nebi. Netušili jsme, co nás na cestě na pláž čeká!

Připomíná mi to bránu do zapovězené zahrady. Citróny a pomeranče trhané rovnou ze stromu jsou neuvěřitelně chutné a šťavnaté, nesrovnatelné s tím, co se prodává u nás.

Sucho, sucho, sucho. A přesto je zde zeleno.

Ptáme se místního na cestu. Lámavou angličtinou nám vysvětloval - non exist a prstem ukazoval na čáru na mapě. Pokrčili jsme rameny a pokračovali tedy v neexistující cestě pomalu nahoru.

Stín byl v poledním slunci více než balzám na duši. Cestou jsme nacházeli kosti a roztřílené tabule.

Co nás překvapilo, byla tahle kozí farma. Voda zde byla čerpána pravděpodobně z velké hloubky, solární panely zajišťovaly elektřinu. Ale pořádnou trávu jsem nikde nenašla.

Výhled do krajiny se stal dechberoucím, cesta se změnila na pěšinku, pěšinka v cestičku. Pomalu ale jistě se začala měnit v "non exist".

Základy domů, které kdysi v této oblasti byly obývané. Stačí, když se změní podzemní proudění vody a lidi musí tato místa v horách opustit.

Dům na kopci tvořil záchytný orientační bod. Stále doufáme, že se přes hřbet hory dostaneme.

Cesta zmizela. Ztratili jsme se v houští a to pěkně hustém. Mapa byla dobrá jako podložka na sezení :)

Když jsme se ale prodrali na druhou stranu hustých křovin, nechali si dodrásat ruce a nohy od křovin s trny, uviděli jsme tohle. A tohle stálo za to si to vybojovat.

Moře, konečně moře!

Cloumají námi rozpaky. Vidíme moře, ale nevidíme cestu. Dramatický sestup dolů se nám vryl do noh i ruk. Asi už vím, jak se cítil princ, který šel probudit Šípkovou Růženku.

Civilizace, asfaltka a moře na dosah ruky. Trochu nuda.

Pohoda. Zvládli jsme to :)

Útesy padající strmě do moře. Zde nebyla možnost sejít. I když tento den bychom byli schopni všeho :D

Pláž s malebným názvem Sa Canna, kam jsme celý den měli namířeno. Konečně.

Pátrali jsme, co bylo vlastně napsáno na těch cedulkách, kolem kterých jsme procházeli. ZÁKAZ LOVU. To by vysvětlovalo ty díry po střelách.

Pobřeží moře nebylo typicky písčité a voda byla velmi studená. Tento den nám koupání prostě nevyšlo.

Po cestě nám už docela vyhládlo, ale odolali jsme i nástrahám v podobě nanuků.

Porto Budello. Malý přístav vzdálen asi 3 km od našeho kempu.V pozadí věž Torre del Budello.

Zasloužené osvěžení v bazénu. Šťastné shledání s ostaními účastníky zájezdu a vyprávění zážitků s ostatními. Myslím, že jsme je trumfli.

Večerní lekce jógy pro sklidnění a naladění se na přicházející kulinářský zážitek.

 

Grilování masa.

Mistři kuchaři u grilu :)

Krásně nachystaný stůl, tomu se říká pohostinnost.

Grilované maso nachystáno ve vydlabaném olivovníku a ověnčeno větvičkami.

Sardinie je ostrov pastevců. Sýry jsou zde tedy delikatesou číslo jedna. Na Sardinii se sýry vyrábí skoro 5000 let a ostrov se může pochlubit produkcí pecorina ve výši 80 %. Labužníci zde mohou ochutnat sýry všech možných konzistencí, od tvrdého ostrého pecorina až po krémové kozí sýry jako jsou ircano nebo caprino. Například fiora sarda je sýr, který se vyrábí podle staletých receptur buď čerstvý, uzený nebo opékaný. Ti nejstatečnější mohou ochutnat " formaggio marcio neboli v sardštině "casu marzu", který se hemží larvami. (http://sardinieinfo.webnode.cz)

Krájení kozího sýru. Nic tak fantastického jsem ještě nejedla.

3. den -  Nuragská civilizace, pláže, vítr a slunce

Po ranní lekci jógy na slunné pláži jsme se rozhodli vyrazit v našich luxusních vozech zn. FIAT PANDA po stopách Nuragské civilizace, která osídlila ostrov již v 18. století př. n. l. a vydržela zde až do 2. století n. l. Pojmenována je podle svých typických staveb nuragů - kamenných věží ve tvaru komolého kužele, jichž se na ostrově dnes nachází asi 7000. Nuragy byly postavené z velkých opracovaných kamenů, které byly vršené bez pojiva na kruhové základně někdy až do výšky 20-ti metrů. Centrální nurag byl obklopen vesnicí z kamenných chýší a sloužil především k obranným účelům, ale rovněž i jako obydlí vůdce kmene, někdy jako útočiště obyvatel při napadení vesnice.

Ranní probuzení na pláži. To byla fakt pohádka.

Ranní siesta ve stínu.

Výhled na moře z výletu na nurag

Nurag - kamenná věžíve tvaru komolého kužele bez použití pojiv.

Jedna moje. Nohy rozdrásané z předešlého dne.

Jako z filmu Piráti z Karibiku. Jen ta pirátská loď tam chybí.

Italský styl i na pláži

Italská rodinka. Co víc si přát? pláž Calla Cipolla, v sezóně řádně "zahuštěná" slunečníky.

Malebné zákoutí

Trnité křaky byly všude. Hlavně kolem zkratek.

Větrná pláž, kde se dalo schovat za kameny, kterým se říká Giant ass. Mně to připomínalo sloní trus ;) Písečná pláž táhnoucí se podél celého východního pobřeží se nazývá Chia, okrsek Domus de Maria.

Schovka před sluncem i větrem. Do vody vlezli jen odvážní, přece jen je začátek sezóny a člověk by to neměl přehánět. Po tomto dni se hlásili první spálení.

Mikro písečná duna :)

4. den - Snídaně ve městě Teluada, pláž Portu Tramatzu

Další slunný den nás opět přivítal na naši již tradiční pláži v blízkosti Portu Nou / Teulada. Dny se stávaly stále teplejší a ranní cvičení se neobešlo bez spocených zad a písku ve vlasech. A sprcha v kempu pod banánovými listy byla o to báječnější. Po ranním příjemném protažení jsme se vydali na nákupy do města Teluada, kde jsme se po vydatné snídaní rozprchli a užívali si zavřených okenic a prázdných ulic. Vše se zdálo být tak klidné a prázdné, i voda se ztratila v podzemí a koryta nechala suchá.

Všechno je jak má být :)

Portu Nou

Ranní rozestavění při cvičení

Kafíčko a sladké pečivo z denního baru. Snad jediné místo, kde se dalo po 10h dobře najíst a posedět.

Na ostrově jsou jako v každém přímořském státě oblíbené ryby a mořské plody, ale vzhledem k místní tradici pastevectví mezi klasické speciality patří spíše jehněčí, skopové, vepřové maso nebo divočina. Ke všemu se podává místní chléb Carassau.

Nabídka čerstvých ryb, které mi u nás tak moc chybí. Večer se plánovalo další grilování, výběr byl opravdu bohatý.

Prázdné koryto řeky zarostlé suchou trávou.

Zákoutí města s typickými okenicemi, přírodními barvami a Fiatem

Barevné nebe.

Po prohlídce města a nákupech jsme se vydali tak trochu soukromě na pláž Portu Tramatzu. Čekal mě první den na pláži, kdy jsem se měla jen opékat a koupat. Samozřejmě jsem to dlouho nevydržela a vydali jsme se alespoň na malou projížďku šlapací lodi směrem k Isolla Rosa (Růžový ostrov). Byl to také první den, kdy jsem se po návratu do kempu nechala mazat aloeverovým lístkem na spáleniny.

jedna časopisová

jak patří ten slunečník?

Vyjížďka na šlapací lodi se skluzavkou

Isola Rossa má narůžovělou barvu žuly pocházející z hlubin země.

Kdo si neužívá s námi, neužívá si vůbec :)

První koupání v moři. Je to ještě trochu studené.

Na pláži

Rodinná fotografie do alba :)

5. den - Porto Scudo a Zafferano - plavba lodí

V rámci dobrých vztahů mezi vlastníky kempu a vlastníkem lodi jsme dostali výbornou nabídku na celodenní plavbu lodí na pláže, které se nacházely ve vojenské oblasti. Bylo třeba tedy vyčkat odjezdu vojáků z prostoru a pláže bez lidských stop byly otevřeny jen pro nás. Je to zajímavý business místních podnikavců, kteří nabízí týdenní plavby podél pobřeží, ubytování je v kajutách, jídlo se servíruje přímo na lodi. Mít více peněz a času, neváhám ani chvilku :)

Nastupování na loď v přístavu Portu Nou

Odplouváme. Pohoda a pohodlí zajištěno na velkých měkkých polštářích a ve stínu plachet.

Posádka lodi a usměvavý lodivod.

Míříme kolem Isola Rossa směrem na západ od přístavu. Sluníčko začíná žhavit paprsky.

Proti slunci se schováme pod plachtou.

Čekání na odjezd vojáku z oblasti jsme si zkrátili koupáním u Růžového ostrova. Průzračná voda byla balzámem pro oči i tělo.

Plavíme se podél kamenitého pobřeží, nejdříve navštívíme pláž zvanou "americkou", protože byla určena především pro americké vojáky během 2.sv.války.

Pláž přístupná pouze lodí - opuštěná a nedotčená - Porto Scudo, tzv. americká

Sourozenci

Jsem v tom až po uši

Naše loď Mari Di Sardegna ve své kráse

Další objevovatelé na rychlém motorovém člunu. Naprosto jiná atmosféra byla na naši dřevěné krásce

Majitelka lodi

Kousek moře a dna jsem si odvezla s sebou

Teplý proud vody přinesl malé medúzky až k tomuto pobřeží. Něco jako když přiletí rorýsi - začíná léto :)

Objevovatelé botanici

Něco na památku jsem jim tam zase nechala já

Jedna medúza obživla a vystoupila z moře :D

Italská konverzace s kormidelníkem

Lodní kompas

Plachtoví

Vracíme se zpět do přístavu

Večerní krásy přístavu

 

Jedna přístavní. Opouštíme loď a míříme na pevnou zem.

6. den - Complesso Nuragico di Seruci - Miniera di San Luigi -  Cala Domestica - Bruggerr - Pan di Zucchero

Dnešní den byl hodně cestovatelský, po tradiční skvělé ranní jógové rozcvičce jsme hopsli do aut a vydali jsme se do hor na JV pobřeží v oblasti Carbonia-Iglesias. Po cestě jsme se zastavili na snídani v nějakém noname městečku, následně jsme obdivovali další nuragské dědictví zdejšího kraje a zamíříli jsme až do oblasti těžby mědi a olova. V 11h vyrážet do hor znamená dostatečně se zásobit vodou, vybavit se pokrývkou hlavy a nafotit si místní mapu. To vše mělo zaručit pozdní výšlap. Dlouho jsme se nechali vést cestou v údolí, na stín jsme narazili jen velice krátce a po mírném stoupání jsme byli odměněni výhledem přes hory až na moře. Keře, suchomilné traviny a byliny, ještěrky. Vše napovídalo o horkosti tohoto místa. Po 4h chůzi po prašných cestičkách jsme se jeli osvěžit na pláž Cala Domestica a následně jsme se ještě zajeli podívat na zdejší skvost Pan di Zucchero, osamocenou skálu v moři. Slunce se s námi rozloučilo v kempu po vydatné večeři z místních specialit.

Ranní snídaně v typické cafeterií

Numagský pahrbek

Výhled z pahorku do okolí

Účastníci zájezdu

Drsný vítr čechrá zdejší stromy

Vjezd do hor a přejezd přes soutěsku

We LOVE Czech Republic :)

Vycházka do hor okolo měděných dolů. Je pravé poledne. Trochu to peče a stín nikde.

Pozůstatky z těžby mědi a jediný stín doposud. Pod nakládačkou. Miniera di San Luigi. Důl byl založen v roce 1873, v období největší těžby v letech 1899 a 1937 bylo vytěženo 32.000 tun oxidovaného olova a zinku. V té době pracovalo v dole asi 140 horníků.

Výhled do hor mě vždy bude fascinovat. Čím výš, tím líp.

Barák pro horníky. Trosky Miniera di Pranu Dentis.

Zpátky z hor, na pláži Cala Domestica. Je před sezónou, máme ji celou pro sebe.

Kecala jsem. Nebyli jsme tam úplně sami :)

Zdejší obecní úřad. Přes poledne zde nenajdete ani nohu ani ruku.

Umění místních řemeslníků. Nádhera dechberoucí.

Další pláž s postupným přechodem do vody. La plage se san Nicolao - Bruggerru.

Jedna odvážná.

Jedná jógová

Město Buggerru, po kterém je pojmenována celá oblast. Původní místo, kam se svážela vytěžená ruda z hor.

Bruggerr z druhé strany

Naše skvělá panda s naším skvělým průvodcem :)

Pláž se zapadajícím sluncem, v pozadí silueta Pan di Zucchero.

 

7. den - Le dune di Porto Pino - no name kostel

Poslední den na pláži, trochu smutné pomyšlení na odjezd z tohoto malého ráje na zemi. Čekalo nás ještě jedno "wow" v podobě písečné duny v blízkosti Porto Pino. Strávili jsme tady celý den, naneštěstí docela foukalo a písek se sypal nejen do očí, ale i na čip foťáku a vnitřek objektivů taky nezůstal bez zrníčka :) Fotky jsou však z takového místa neskutečně krásné, obzvlášť když je fotogenický objekt. Na večer jsme se pak na hodinu jógy vypravili na magické místo s výhledem až na moře a měli jsme tak na dlani místa, kde jsme celých těch 7 dní trávili v náruči zeleně a květů a dýchali písek při poloze dítěte.

Poslední ranní hodina jógy na pláži Teluada.

Neskutečný vítr nabíral písek a rval ho kde mohl :)

Průzkumnice. Písek byl fakt horký, chodidla nás pálila jako bychom chodily po žhavých uhlících.

Hodina jógy právě začíná :)

Večerní hodina jógy s procházkou

co dodat :)

Trocha Copoiery nebo jak se to píše :)

8. den - Agriturismo Costa del Sud - Cagliari - Katowice - domov

Poslední den plný loučení. Něco musí skončit, aby nové mohlo začít. Rozloučili jsme se s chatkami, apartmány, majitely, Máriem, s místem nádherně stráveného času plné slunce, vůní z výborného jídla a skvělé společnosti. Těším se, až se tam znovu vypravím.

Zadumčivá ranní nálada, očekávání odjezdu.

Společná fotka účastníků zájezdu.

Loučení skorobratrské.

Úžasní lidé, srdeční a veselí.

Tolik skvělých lidí okolo :)

trocha civilizace

cesta mikroautobusy na letiště

urovnávání věcí před odletem

takhle to tady máme rádi :)

jedna oblaková

Celý zájezd organizovala a lektorovala Irenka, které tímto mockrát děkuji, že mě oslovila a že jsem si mohla jet zacvičit na toto úžasné místo, že jsem poznala nové lidi, nová místa a nové chutě dálek. Děkuji :)

A jedno velké díky patří majitelům kempu, kde jsme mohli strávit svou dovolenou. Bylo to jedním slovem úžasné! :) Odkaz pro zájemce o toto skvělé místo zde.